Nemocná

Byly prázdniny. Všichni si užívali na koupališti,schazovali se do vody, smáli se a bavili se. Jen jedna dívka seděla na trávě. Ikdyž byl horký letní den ona se třásla zimou. Nikdo si jí nevšímal,jen jeden klučina který jí z dálky pozoroval a chystal se vykoričt za ní. A přitom Alex nebyla nikdy moc hezká,neměla nikdy kluka a to jí bylo již 17 let. A ona věděla proč,v cestě za štěstí jí bránila její strašná postava.

Alex začal zvonit telefon. Měla tam jednu novou zprávu. Věděla od koho bude, nikdo jiný jí totiž nepsal... :

ALEX  TY SIS NEVZALA SVAČINU! JE TAM NĚJAKÝ OBCHOD? PROČ SE MI NEHLÁSÍŠ? POJĎ DOMŮ! MÁMA

Alex potichu zavrčela a mobil zase uklidila do kabelky. Ruce se jí třásly jako staré babičce, měla bílou kůži, jemné blond vlasy které jí stále vypadávaly. Zvedla se. Přitom se jí strašně zamotala hlava až málem upadla. Když motání hlavy přešlo všimla si kluka který za ní s úsměvem šel. Když se ale přiblížil a podíval se na ní,úsměv se mu jakoby vypařil. Skouknul jí od hlavy až k patě, otočil se a šel směrem od ní. Alex to nechápala. To jsem opravdu tak ošklivá? To jsem opravdu tak hrozná? Popadla kabelku a šla se převléknout z plavek do normálního oblčení. V šatně skoro nikdo nebyl. Nikoho by také nenapadlo jít domů v ten nejlepší čas,když se zábava teprve rozjíždí. Alex se podívala do zrcadla. O můj bože,to je strašný,pomyslela si. Začala se prohlížet nahá v zrcadle, zatahovala břicho a chytala se za špíčky kterých měla plné břicho. Už se na sebe nemohla dál dívat,oblékla si triko s kraťasy a odešla ze šatny. Když prošla i vrátnicí opět se jí udělo špatně. Musela se přidržet stromu aby se vůbec udržela na nohou. Proč je mi tak špatně? ptala se sama sebe. Zahlédla lavičku, tak se k ní opatrně a pomalu přibližovala. Sedla si a čekala než jí bude lépe aby mohla pokračvoat v cestě. Mobil začal znovu vyzvánět. Máma zase volá...řekla si v duchu otráveně a zvedla telefon. "Co je?" zeptala se znuděně. "Alex jak co je? už si měla být dávno doma tak švihej domů!! A určitě si zase neměla nic k jídlu já se z tebe jednou zbláznim!" odvětila matka." Mami já ale nechci být tak tlustá chci zhubnout chápeš to?" řekla naštvaně Alex. "JDI DOMŮ! HNED TED!" zakřičela rozčílená matka do telefonu a zavěsila. Alex ale dál seděla na lavičce. Neměla dost sil na to aby se zvedla. Telefon znovu zazvonil. Podívala se kdo volá. Byl to její kamarád který se odstěhoval do Prahy ještě když byla na základce. "Ahoj Petře!" pozdravila ho štastně. "Ahojky Alex. Tak jak se máš? zeptal se jí Petr. "Já se mám celkem dobře a ty? odpověděla mu. "No docela to jde,zrovna jsem neměl co dělat tak sem projížděl seznam a hned jako první v seznamu si ty!" zasmál se Petr. "Tak to mám štěstí!" Alex se už cítila mnohem lépe. "Možná bych mohl přijet." oznámil Petr. "Tak přijed ted hned!!" Zaradovala se Alex. "Tak jo no,za hodinku jsem u tebe. Už musim končit. Pa." Alex byla překvapená. Nečekala by že by opravdu přijel. Byla ale štastná že přijede. "Už se těším, pa." řekla Alex,zavěsila a začala vzpomínat jak Petra ještě v osmé třídě milovala. A ted se vrátil. Alex si myslela že štěstí se konečně obrátilo na její stranu. Zvedla se z lavičky a razila si to rovnou domů.  

Po hodině někdo zatukal na dveře malého domku v městečku nedaleko Brna. Alexina matka otevřela dveře,byla rozhořčená a už chtěla začít nadávat ale zarazila se když místo své dcery ve dveřích spatřila bývalého Alexina spolužáka. "Dobrý den pani Reklová. Je tu Alex? Přijel jsem jí navštívit." pozdravil Petr s úsměvem. "Promin ale Alex tu není. Měla už být ale dávno doma. Šla na koupaliště,už před hodinou měla být doma ale stále nedorazila." oznámila mu matka se slzami v učích. "Aha. No..zkusim se za ní zajít podívat na koupaliště,třeba jí po cestě potkám." navrhl Petr a paní Reklová mu přikývla. "Kdybych jí ale minul,dejte jí prosím tohle. Chtěl sem jí to předat sám ale za 2 hodiny mi jede vlak. Tak kdybych jí nenašel.." řekl Petr smutně a vydal se cestou na koupaliště s vědomím že Alex třeba potká. Bohužel nebyla ani na koupališti,v parku,na náměstí prostě nikde. Ani nezvedala telefon. Dvě hodiny utekly jako voda a on už musel nasednout na vlak. Ovládl ho smutek. Miloval jí. Všechny jeho city jsou ale vyjádřeny v tom dopise který napsal pro případ že by se neodvážil jí to říct do očí a tak jako v nějakém romantickém filmu jí do kapsy dát nenápadně dopis který si po odloučení přečte. To se ale nemělo stát. Zazvonil mu telefon. To je určitě Alex,řekl si a podíval se na mobil. Volalo mu nějaké neznáme číslo. "Prosím?" zvedl telefon. Ozval se mu vzlykot ženy. "Je mrtvá!Alex je mrtvá!" zakřičela paní Reklová do telefonu. Pro Petra to byla strašná rána. "A....co...co se jí stalo?" vykoktal ze sebe,plný smutku a zášti. "MENTÁLNÍ ANOREXIE" odpověděla mu Alexina matka a položila telefon aniž by se nějak rozloučila.