Světla

A bylo to tady,Silvestr 2007. Tolik jsem se těšila,říkala jsem si že dnes konečně najdu nějakou spřízněnou duši. Nějakého kluka,který by mě chránil před zlým světem. Sraz jsme měli teprve za několik hodin a já už sem si oblékala své nejlepší oblečení,líčila se a upravovala si vlasy. Konečně přišla hodina H a já vyrazila vstříc novým zážitkům. To jsem ale ještě nevěděla co se stane.

Už jsem byla na náměstí když se holky objevily u kašny,šla jsem vesele za nima a uvažovaly jsme kam jít. "Co takhle jít do hospody?" navrhla kámoška Jana. "To víš že jo koukat na ty starý páprdy jak na nás slintaj" zasmála se Hanča. "A co ten novej club pod obchodákem?" zeptala jsem se a čekala na to až mi to holky zkritizují,uznaly to ale jako dobrý nápad,tak jsme vyrazily. Bylo to nedaleko ale i tak už nám byla zima a těšili se na příjemnou atmosféru která nás čekala uvnitř. Posadili jsme se a dali si pro začátek kofolu. Všechno se vyvíjelo slibně dobře jsme se bavily,tančily a užívaly si posledního dne v roce. Celé unavené z tance jsme si šly sednout když tu mě někdo zezadu oslovil :"Ahoj,nechcete si sednout k nám?" Otočila jsem se a spatřila celkem pohledného kluka. "Jasně!" vyhrkla jsem a hned jsem se k němu a jeho kamarádům hnala, holky samozřejmě za mnou. Daly jsme si drink a šly znovu tančit. "Nešly by jste s náma na náměstí? Podívat se na ohnostroj?" zeptal se mě ten sympaťák. Prvně jsem váhla ale nakonec jsem přikývla. Já ubohá jsem si myslela že bych si s nim třeba mohla něco začít,ale byla jsem hloupá. Když se blížila půlnoc šli jsme na náměstí kde už nedočkavci odpalovali menší raketky. Atmosféra byla stále pohodová. Odbila půlnoc a velkolepý ohnostroj začal. Mě ale výhled zatarasil ten pohledný kluk a dal mi pusu s přáním nového roku. Je můj,řekla jsem si v duchu a celá štastná sem dál pozorovala ohnostroj. Se slovy mám telefon si můj vyvolený odběhl. A v tom momentě jsem viděla ohromnou zelenou záři jak se ke mě řítí a závan tepla. Pak jsem cítila pálivou bolest a cítila jsem podivný zápach. Otevřela jsem oči. Všichni se mi začali smát,věděla jsem co se stalo... Nějaká rachejtle asi změnila směr a stala jsem se jejím cílem. Všem to přišlo k smíchu. Bolela mě strašně hlava a chtělo se mi brečet ale nějak sem se ovládla. Kuba,můj vyvolený, přicházel. "Co se tady stalo?" otázal se a podíval se na mě. Začal se smát. "Sejmula mě rachejtle!" řekla jsem a rukou si pročesávala moje seškvařené vlasy. "Jé škoda že jsem to neviděl!" řekl mi se smíchem. Nevím jestli mě chtěl provokovat,nebo jestli to myslel vážně. Vzalo mě to. Rachejtle mě jen prosvištěla vlasy,kdyby mě trefila do obličeje mohla jsem mít popáleniny 2. stupně. A on se tomu smál! Sbalila jsem se a šla domů. Brečela jsem. Byla jsem tak smutná. Bylo to strašné, podívala jsme se do výlohy kde byl můj odraz. Vypadala jsem jako strašidlo. Sjela jsem na zem a zavřela oči. Zelená světla se na mě opět řítila pokaždé když jsem zavřela oči. Přemohl mě šok,začala jsem se chvět a nemohla jsem dýchat. Kolem šel nějaký muž,nevnímala jsem ho. Když jsem se trochu vzpamatovala zjistila jsem že mě ten muž táhne do auta. "To nemusíte já už jsem v pohodě" řekla jsme mu. On ale na mě zavřal at jsem ticho a táhl mě dál. Začala jsem sebou škubat a trochu křičet ale byla jsem furt hrozně vyděšená a při každém mrknutí na mě vyrazila zelená světla. Už mě dotáhl do červeného Fiatu. Ztrhal ze mě ohořelé oblečení a chystal se mě znásilnit. Najednou se ale zarazil. A přepadl na mě. Shodila jsem ho ze sebe a viděla jsem jiného muže s tyčí v ruce. "Děkuji" zašeptala jsem v breku a složila se k zemi. Muž vytáhl mobil a zavolal policii. Hlava mě bolela ještě víc. Chtěla jsem si utřít slzy. Místo slz jsem ze své tváře setřela krev. Krvácela jsem. Měla sem seškvařenou tvář ale vypadalo to jako kdybych byla jen od sazí. Proto se mi smály. Mysleli si že mě to jen minulo a začernilo obličej a v té tmě červenou barvu neviděli. Upadla jsem do mdlob a hlavou jsem narazila na obrubník. Ohromný tlak na zátylku a tupá bolest bylo vše co jsem cítila. Zelené světlo mě pohltilo.