Tajemství

Lukáš šel domů ze školy. Jeho srdce bylo jako o závod. Jeho hnědé oči pátraly po jediné postavě. Potkával ji zde každý den, když šel ze školy. Nádhernou dívku s tajemným hlubokým pohledem, který byl zároveň plný zášti a smutku. Ani neznal její jméno a chtěl o ní vědět všechno. Stále hledal odvahu ji oslovit. Dnes to zvládnu, povzbuzoval se. Bylo mu již 17 let, neměl problémy v oslovování dívek ač to neměl zapotřebí. Mezi děvčaty byl žádáný ale chtěl pouze ji. Tu tajemnou dívku kterou potkával již několik týdnů.

Tmavý kabát a široké džíny podtrhávali její nádhernou postavu. Modré oči se vpíjely do chodníku před ní a bez jediného ohlednutí si razila cestu skrz davem. Jakmile ji Lukáš uviděl jeho srdce poskočilo. Veškerá jeho chlapská odvaha padla před jemnou dívkou. Pomalu ji tedy sledoval a čekal na vhodnou příležist k jejímu oslovení. Dívka prošla davem a šla směrem k parku kde se posadila na lavičku a pozorovala sněhové vločky padající z bílé oblohy. To je moje příležitost, zajásal Lukáš a rázným krokem vyrazil k lavičce. Jak se k ní blížil uvědomoval si každým kouskem těla, že ona je jiná než ostatní. Ta odlišnost ho ale nesmírně přitahovala. Začal zpomalovat. "Ahoj" pozdravil ji nejistě. Chvilku si myslel že ho ani nezaregistrovala. Pak se ale na něj otočila a jejich pohledy se střetly. Lukášovi se z toho zatočila hlava. Měl pocit jakoby se vznášel a zároven se propadal do hlubin Země. "Ahoj" odvětila jeho pozdrav melodickým hlasem. "Můžu si přisednout?" zeptal se nesmělým hlasem. "Můžeš." odpověděla mu klidně a lehce se pousmála. Její úsměv Lukáše k lavičce přímo přirazil. Takovou reakci vůbec nečekal. Připravoval se na otázky co od ní chce a proč by si k ní měl sedat. Ona ale stále pozorovala padající vločky sněhu. "Jak se jmenuješ?" zeptal se po chvíli Lukáš. "Tamara." zaslechl Lukáš,jakoby to ani nevyslovila ona. Přišlo mu že to řekla sama příroda kolem nich. Její rty se snad ani nepohnuly. "Tamara...To je nádherný jméno. Já jsem Lukáš." usmál se na ni. Tamara se lehce pootočila aby mu viděla lépe do obličeje. "Ráda jsem tě poznala Lukáši. Promiň ale já už musim jít. Tak ahoj." řekla pomalým a vlídným hlasem. Ledným pohybem se zvedla a chystala se k odchodu. "Ne,počkej,neodcházej. Dáš mi číslo na mobil?" zkusil Lukáš. "Já nemám mobil." odpověděla Tamara a odešla ladným krokem jakoby se vznášela. Lukáš se hbitě zvedl z lavičky a doběhl jí. "Smím tě aspoň doprovodit domů?" otázal se. "Já nemám domov." řekla Tamara vyrovnaně. Lukáš pochopil že o něj zřejmě nemám zájem. "Tak promin že jsem tě obtěžoval." omluvil se, sklopil oči k zemi a v duchu si nadával. Tamara neodpovídala jen na něj hleděla tak silným pohledem,že se jí prostě musel podívat do očí. Jakmile se jejich oči spojily cítil Lukáš teplo které vydávaly. A stalo se něco co opravdu nečekal. Jejich rty se spojily bez jediného slova. Vůbec to nechápal. Když se od sebe zase oddálily Lukáše zavalil pocit štěstí a nekonečné lásky. Tamara se otočila a odešla. Lukáš nevěděl co má dělat. Než si uvědomil co se stalo byla pryč. Pokud jsem ji zaujal bude tu i zítra, pomyslel si Lukáš a nabytý dobrou náladou se vydal domů.

Když Lukáš došel domů, bylo již 17:00. Posadil se do křesla a zapnul televizi. Zrovna dávaly zprávy,chystal se přepnout program, ale zarazila ho tvář která se zjevila na obrazovce. "Tamaro!" vykřikl a zesílil zvuk televize.

"Již měsíc pohřešovaná dívka byla dnes nalezena náhodným chodcem mrtvá v parku poblíž náměstí v Jihlavě. V lednu Tamara Vokálová utekla z domova a bylo po ní vyhlášeno pátrání. Důvodem útěku byl její otec který ji již několikrát znásilnil.Dnes bohužel svou cestu za lepším domovem ukončila, když přibližně v 15:00 spáchala sebevraždu." moderátorka se odmlčela a pokračovala další zprávou. Lukáš se třásl a zaplavoval ho smutek,zášť a zároveň vlna otázek. Ve tři hodiny odpoledne seděl v parku na lavičce s nejkrásnější dívkou jeho života, která měla být v tu dobu mrtvá. Potkával jí snad každý den na náměstí a přitom po ní pátrali policisté. Smála se na něj a ten den spáchala sebevraždu. Lukáš to nikdy nepochopil a nikdy nezpomněl na její krásu a vyrovnanost i přesto co všechno si musela prožít.